Slow down 2018

Jak začít dnešní článek. Nejdřív určitě velkým DÍKY! Všechny vaše reakce mi udělaly velkou radost a každá povzbuzující zpráva byla jako krok nahoru po imaginárních schodech, po kterých jsem ještě nedávno padala dolů.
Poslední zimní týden 2018 Břevnovský klášter

Podpora okolí, rozhodně to nejdůležitější, co v takové chvíli vyhoření pomůže. I když to pro blízké není vůbec jednoduché. Když si zlomíte ruku, všichni vědí. Hele honem, ledovat, nehýbej s tím, jedeme do nemocnice. Zakašlete, jejda, ty jsi nastydlý, rychle do peřin, vitamíny, chceš čaj? Vyhoříte... ticho.

Všude se píše především o prevenci. Články typu 10 ways how to prevent burn out syndrom, Jak poznáte, že můžete vyhořet, 4 fáze vyhoření. No jo, ale když už v tom lítám, vůbec se nechytám. I tak jsem to zkusila. První "zaručená" rada: Meditační cvičení, jóga. Jak to dopadlo? Děsně mě to rozčilovalo. Když jsem slyšela "jedna ruka je těžká", první myšlenka, která mi šla hlavou... tak teď bude druhá ruka těžká, pak jedna noha, druhá a snad to skončí.
Takže jinak, co mi vždycky pomáhalo? Běh. Když běhat nejde, jde rychleji chodit. Co dalšího? Cestování. Kam? Bali, Maledivy, Austrálie? Nemá smysl o tom ani uvažovat. Teď odjet nemůžu. A sama už vůbec ne. Ale jsem v Praze, v jedné z nejoblíbenějších turistických destinací. Vzala jsem foťák a prošla za pár dní skoro všechny pražské parky. Turista ve vlastním městě. Vlastně to nakonec bylo moc fajn.   
Zjištění číslo jedna: nezačalo mě bavit, co mě vždycky otravovalo jen proto, že to radil psycholog nebo nějaká příručka.
Začátek března na Petříně
Spánek. Co nejvíc. Především ve chvíli, kdy přijde to spásné období, které sice bolí, ale už se ví, co se děje. Já spát nemohla. Skoro týden vůbec. Předtím jsem několik let spala málo, bohužel dobrovolně. Takový ten "syndrom vyřízené matky" přece nepůjdu spát, když děti konečně usnuly a mám poprvé za den klid... podívat se na film, otevřít knížku, dát si skleničku vína. Chodila jsem spát po půlnoci, vstávala v 6. Krátkodobě se to zvládnout dá, ale dlouhodobě jsem podřezávala větev přímo pod sebou. 
Po kolapsu jsem nespala pět nocí s prášky na spaní. Po přečtení příbalového letáku jsem šestou noc zkusila bez nich. Trochu jsem se lekla, že by mohly být návykové a přišlo mi, že jsem se vnitřně tak zpomalila, že to dám. A povedlo se. Teď si vědomě hlídám brzkou večerku kolem 22:00. Jo a žádný alkohol. 
Zjištění číslo dvě: pořádný spánek dokáže divy.
Břevnovský klášter březen 2018
A zjištění poslední. Snažit se vrátit zpátky mezi lidi. Dlouhodobá bolest zad a únava mě dostala až k lehké sociální fobii. Agorafobii. Neschopnosti cítit se dobře na veřejném prostoru, ve velkém prostranství, v davu. Nejdřív jsem to řešila sluchátky s hudbou, do metra jsem nosila knížku. Pak už jsem chodila jen pěšky. 
Důležité je zdůraznit, že ve stavu vyhoření jsou podobné pocity normální. Tělo se brání davům, informacím, konfliktům, kontaktu. Uvnitř všechno zoufale křičí po klidu a tichu.
V tu chvíli je opravdu jediným řešení odpočinout si. Jenže, pokud začne být vyhýbání dlouhodobé, fobie se zintenzivní. Tady jsem opravdu volila rady psychologů. 
Zjištění číslo tři: zkusit se překonat a jakmile to alespoň trochu jde, jít mezi lidi s někým známým, kdy VÍM nebo alespoň doufám, že mi bude dobře nebo když nebude, někdo blízký mi určitě pomůže. 
Tento týden jsem zvládla jednu vernisáž a poměrně velký koncert. Hlava se mi točila až v davu při odchodu. Jít mezi téměř pěti tisíc lidí stálo slušnou dávku odvahy, ale zafungovalo to. Po pravdě, v tu chvíli jsem byla ráda, že jsem přežila. S odstupem několika dnů si dokonce říkám, že to nebylo vůbec špatný.
Šárka polovina března 2018
Všechno, co jsem shrnula, nejsou žádné psychologické burn out poučky, ale jen a pouze to, co jsem, po úplném vyhoření, vyzkoušela na sobě a nějakým způsobem zafungovalo. 
Foto procházka po Šárce
A ještě dodávám, jaká je psychosomatika pěkná potvora. Když už člověk neposlouchá sám sebe, ozve se tělo. Moje se blokovalo postupně, až magnetická rezonance zjistila, co všechno je potřeba srovnat.
Naštěstí jsem, po roce hledání, narazila na výbornou fyzio kliniku a také skvělou knížku o spoušťových bodech a záda se srovnávají. Jako kdyby tělo říkalo. No konečně sis našla čas! 

Mějte se krásně a myslete na sebe!

What if you simply 
devoted this year
to loving yourself more?